Tramvaj Ringhoffer-Tatra z roku 1930, dřevěné hračky

Dokonalé hračky pro děti

tramvaj Tatra

Profesionální provedení dárkového boxu o velikosti 40x14x15 cm umocňuje nádherný zážitek z precizně vyrobených dřevěných modelů/hraček. Vnitřní grafická vložka krabice je konstruována rovněž jako krásné barevné podium, které výborně poslouží pro další dětské hry klukům i holčičkám.

• rozměr 290 x 85 x 95 mm
• vyrobena z kvalitního tvrdého bukového dřeva
• nádherně propracovány detaily
• a hlavně - dítě se o dřevěnou hračku nepořeže!!!
• všechny naše hračky splňují požadavky norem bezpečnosti a mají certifikáty nezávadnosti

Dřevěná tramvaj je v dnešní terminologii vozidlo nebo vlak tramvajové dráhy.

Dříve tento název označoval samotnou kolejovou dráhu. Pochází z anglického slova tramway (tram označovalo kolej nebo důlní vozík, way cestu), které se zpočátku užívalo u průmyslových železnic. Označení tram pro kolej pravděpodobně vzniklo v saských dolech, kde byly na podlahy kladeny trámy pro usnadnění přepravy důlních vozíků. Do trámů byla posléze vyhloubena drážka a vozíky byly opatřeny kolíkem klouzajícím v drážce pro bezpečné vedení po trati, čímž vznikl jeden z předků železnice. Název se ustálil již v době koněspřežného provozu, přenesl se však i na parní či jinou trakci a v dnešní době je spojen v první řadě s elektrickou trakcí s vrchním trolejovým vedením. Zdroj Wikipedie

Historie

Ringhoffer je příjmení pražské rodiny podnikatelů a průmyslníků i název jejich podniku, později Ringhoffer–Tatra, kde se zprvu vyrábělo pivovarské a cukrovarnické zařízení, později železniční vagony a tramvaje. Ringhofferovy závody byly jedním z největších průmyslových závodů v Rakousko-Uhersku.

František Ringhoffer byl kotlář, z Müllendorfu u Eisenstadtu (Burgenlandsko), který po vyučení ve Vidni roku 1769 odešel na vandr do Prahy a po složení mistrovských zkoušek si založil v Platnéřské ulici na Starém Městě dílnu na výrobu pivovarských kotlů. Později se stal starostou kotlářského cechu, od roku 1793 městským starším a radním. Po jeho smrti roku 1827 dílnu převzal jeho syn Josef Ringhoffer, který už roku 1820 zřídil kovárnu mědi (hamr) v Kamenici u Jílového a začal vyrábět i cukrovarská zařízení - dnes firma Strojmetal Kamenice s.r.o.
František Ringhoffer II.

Po jeho smrti roku 1847 továrnu ve věku 30 let převzal jeho syn František Ringhoffer II., který ji přestěhoval na Nové Město, do dnešní Opletalovy ulice a roku 1852 založil výrobu železničních vagonů na Smíchově. První nákladní vagon byl vyroben 1854, tendr 1857 a osobní vagon 1863. Roku 1870 vyrobila firma také první osobní výtah v českých zemích, na zámku v Zákupech. V letech 1861–1865 byl Ringhoffer zvolen starostou města Smíchova, o nějž se neobyčejně zasloužil a roku 1862 byl vyznamenán Rytířským řádem Františka Josefa. Už roku 1854 založil pro své dělníky jako jeden z prvních nemocenské pojištění a roku 1870 penzijní fond. V letech 1864–1873 byl poslancem Českého zemského sněmu a roku 1872 získal Řád železné koruny, což znamenalo také povýšení do šlechtického stavu. V roce 1871 nechal znovu založit Velkopopovický pivovar, jehož otevření se nedožil. Když 23. března 1873 zemřel, odkázal svým třem synům továrny, panství a zámky v Kamenici, Štiříně, Kostelci u Křížků a Velkých Popovicích.
František Ringhoffer III.
Salonní vůz od firmy Ringhoffer

Vedení továren se ujal nejstarší František Ringhoffer III. Narodil se 22. listopadu 1844, vystudoval vojenskou akademii a do roku 1873 sloužil v císařské armádě jako důstojník. Přestěhoval i mědikoveckou výrobu ze Starého Města na Smíchov, rozšířil cukrovarskou výrobu i hamr v Kamenici. Pro zaměstnance zřídil úrazový fond, fond pro pozůstalé, knihovnu a učňovskou školu. Základem úspěchu firmy bylo dokonalé řemeslné zpracování všech výrobků. Za F. Ringhoffera III. se nejvíce rozvinula výroba osobních i nákladních vagonů a v letech 1874–1880 jich továrna vyvezla 4500. Roku 1891 vyrobila salonní vlak pro rakouského císaře, v dalších letech i pro rumunského krále a tureckého pašu, jídelní vozy pro belgickou společnost Wagons-Lits, vagony pražských tramvají, petřínské lanovky, chladicí zařízení a mnoho dalšího. Roku 1870 a v letech 1880-1882 byl zvolen poslancem českého sněmu a od roku 1892 byl doživotním členem Panské sněmovny ve Vídni. Zemřel 23. července 1909.
Ve 20. století

Firmu převzal jeho syn inženýr František Ringhoffer IV. (31. května 1874–29. února 1940). Od roku 1911 se firma stala akciovou společností Ringhofferovy závody a během první světové války vyrobila přes 20 tisíc vagonů. Později, když koupila i automobilku v Kopřivnici, jmenovala se Ringhoffer-Tatra a postupně ovládala i další vagonky a elektrotechnické firmy v ČSR (Moravskoslezskou vagónku, Studénka, Waggonfabrik Bohemia, Česká Lípa, Továrnu na vozy v Kolíně, Elektrotechnickou továrnu Sousedík, Vsetín). Stala se tak vůbec největším výrobcem vagónů na světě.[2] Roku 1938 se rodina přihlásila k německé národnosti a poslední člen dynastie Ringhofferů, JUDr. Hanuš Ringhoffer zemřel v prosinci 1946 v internaci v Mühlberg an der Elbe.

Po znárodnění v roce 1945 vystupoval původní závod na Smíchově ve svazku centrálně řízených vagónek pod názvem Vagonka Tatra Smíchov s dosavadním výrobním programem - osobní i nákladní železniční vozy, tramvaje, trolejbusy - až do roku 1963, kdy byl přeřazen do nově ustaveného oborového podniku ČKD Praha jako závod ČKD Tatra. Výroba železničních vozů byla záhy ukončena a kromě krátké kooperace na výrobě motorových lokomotiv se závod definitivně orientoval na výrobu tramvají.[3] Přestože se firmy ujala společnost Siemens závod v Praze zanikl v roce 2011. zdroj wikipedie

MHD dřevěné modely hraček městská hromadná doprava Praha, Brno, Ostrava.

Autor a majitel fotografií: firma Soly Europe s.r.o. Další užívání fotografií  modelů dřevěných hraček jen se souhlasem vlastníka.